Byl jsem požádán, abych napsal krátký článek o mé zkušenosti z letní univerzity AEGEE. O tom co napíšu jsem přemýšlel celkem dlouho a zjistil jsem, že to krátce popsat nejde… A tak Vám napíši i proč a jak jsem se do AEEGE dostal a co vlastně tato organizace studentům nabízí.

O studentské organizace jsem se začal zajímat po mém nástupu na vysokou školu (tedy již před pěti lety). Na veletrhu studentských organizací jsem obešel všechny stánky a hledal organizaci, která by mně, jako čerstvě nastoupivšímu studentovy technické fakulty, měla co nabídnout. Pokud pominu studentský informační server a rádio, tak mi jednotlivé organizace nabízeli především možnosti stáží a různé programy na zlepšení mých ¨“softskills“ (bohužel zaměřené hlavně na studenty posledních ročníků). Z jednotlivých prezentací mně žádná nezaujala natolik, abych zvažoval vstup do některé z nich. Tento nezájem trval až do minulého roku, kdy jsem se začal zajímat o výlety mého bratrance – prakticky jsem ho více než rok neviděl a pokaždé jsem jen slyšel, že je někde na druhé straně Evropy. Když jsem se s ním po delší době sešel, tak mi vyprávěl o tom co AEGEE vlastně znamená a jak funguje. Ve zkratce řečeno, tak AEGEE má pobočky v různých univerzitních městech a tyto „antény“ pořádají hlavně tzv. eventy – tj. akce různé časové délky a různého obsahu. Může jít o oslavu výročí pobočky, akci spjatou s festivalem, vzdělávací akci nebo také o úplně něco jiného. Když nějakou akci anténa vymyslí a zorganizuje (ubytování, stravování, program, …) tak dá na internet krátký popis a nabídne tak všem členům AEGEE se této akce zúčastnit. Seznam aktuálních akcí můžete najít na adrese: http://intranet.myaegee.net/event/european_events/future . Ani po této velmi agitační přednášce jsem se pro vstup do AEGEE nerozhodl – co rozhodlo byla až návštěva akce pořádané Plzeňskou anténou v dubnu 2010, kde jsem poznal spoustu nových přátelských lidí a definitivně se rozhodl vycestovat na Letní univerzitu.

Letní univerzita je nejstarší typ eventů pořádaných AEGEE. Jedná se o akce pořádané v létě po celé Evropě. Nejčastěji letní univerzity trvají 14 dní a mají různou náplň – může jít o jazykový kurz, cestovní letní univerzitu nebo letní eventy. Každý druh letní univerzity charakterizuje trošku jiná náplň. Jazykový kurz není potřeba zvlášť představovat, takže se zmíním jen o dalších. Letní event se koná většinou v jednom městě a program se odehrává ve vlastním městě většinou doplněný výlety do okolí, nebo i delšími výlety do sousedních měst. Na poznávání nových míst je nejlepší se zúčastnit cestovní letní univerzity – v rámci tohoto eventu můžete projet Rusko od Petrohradu až k jezeru Bajkal, navštívit klidně i 3 země a nebo jako já projet celou Rumunskou Transylvánii – záleží na organizujících anténách a programu, který připraví.

Tím jsem se konečně dostal k vlastnímu tématu mého článku. Na letní univerzitu se hlásí přes speciální stránky určené letním univerzitám (www.aegee.org/su). Na těchto stránkách najdete všechny potřebné informace o jednotlivých eventech a vysvětlené všechny další potřebné informace. Také se zde podávají přihlášky. Přihlášku si můžete podat až na 3 různé letní univerzity. Kromě osobních údajů musíte také napsat motivační dopis. Tento motivační dopis je poměrně důležitý, neboť podle něj vás organizátoři budou vybírat. Možná vás již napadlo, že na jednu akci se může hlásit více lidí a na nějakou se nemusí hlásit skoro nikdo. Právě proto si každý může podat více přihlášek a na základě různých rozhodujících algoritmů se k vlastním pořadatelům dostane pouze přihláška na letní univerzitu, na kterou máte největší šanci se dostat. Pokud máte zájem jen o jednu, tak se samozřejmě posílá pouze jedna přihláška. Z takto došlých přihlášek organizátoři vyberou vlastní účastníky a to především na základě motivačního dopisu. Pokud by vás náhodou nevybrali, tak buď můžete být na čekací listině jako náhradník, pokud by někdo nedorazil, nebo se máte šanci využít tzv. Last call – na letní univerzity, které se neobsadili, nebo kterým do určitého data nepotvrdili vybraní účastníci svou účast. Takto se můžete dostat třeba i na letní univerzitu, kam vás předtím nepřijali.

Tímto způsobem jsem se přihlásil na letní univerzitu „Try the Transylvanian Trail“ organizovanou pobočkami AEGEE v rumunských městech Cluj-Napoca a Sibiu. Menší problém může být pro méně zdatné cestovatele dostat se do počátečního města letní univerzity. V mém případě to byla právě Cluj. Naštěstí nám organizátoři poslali seznam účastníků a tak jsme se jako 3 češi na tuto univerzitu mířící domluvili a skoro celou cestu jsme absolvovali společně. Na Klužském autobusovém nádraží už na nás čekali organizátoři, kteří nás dopravili na místo našeho prvního ubytování – koleje. Na těchto kolejích jsme zůstali 4 dny, kdy jsme přes den absolvovali prohlídky města, city hunting, návštěvu radnice a výlet na soutěsky Chiele Turzi. No a každý večer byla samozřejmě párty – vyzkoušeli jsme asi 6 různých klubů a zformovali jsme celkem dobrou partu. Pátý den jsme se pronajatým autobusem vydali na cesty – náš první cíl bylo středověké město Sibiu. Před vlastním příjezdem jsme se zastavili v historickém skanzenu Astra, kde jsme viděli spoustu především dřevěných staveb přesunutých do skanzenu z celého Rumunska. Velice zajímavé byli různé druhy mlýnů a dalších zařízeních používaných k zemědělské výrobě. U každého jsme se pokoušeli s jedním Italem určit funkci daného zařízení a princip fungování. V Sibiu jsme se ubytovali v místní tělocvičně v centru města-ideální místo pokud jdete večer někam do klubu. Jako například v našem případě do karaoke klubu. Zde jsme se potkali s další letní univerzitou, tentokráte pořádanou anténou v Craiově.

Ze Sibiu jsme se přesunuli hned další ráno. Vzhledem k zajímavosti města tohoto přesunu nikdo nelitoval. Původně plánovaný přejezd pohoří Fagaraš byl z důvodu nedobrého technického stavu autobusu (není dobré jezdit do hor, když vám nejdou zařadit první dva převodové stupně) nahrazen výjezdem do nižší nadmořské výšky a túrou k vodopádu.

Další město do kterého pokračovala naše cesta byl Brašov. Dle všudypřítomných slunečníků „pravděpodobně nejlepší město na světě“. Brašov je určitě nejhezčí město, které jsme v Rumunsku navštívili. Je sevřené horami a zasazené do přírody (v přilehlých lesích žijí medvědi a často chodí vyjídat do města popelnice). Nejhezčím městem na světě bych ho určitě netituloval , ale za návštěvu určitě stojí. V Brašově jsme opět bydleli v tělocvičně v centru a hned první večer jsme vyrazili na místní vyhlášenou diskotéku. Bohužel byla vyhlášená tak, že se na ní nedalo ani hnout. Další ráno jsme se autobusem vydali na blízký hrad Bran. Dle pověstí se jedná o pověstný Drákulův hrad. Bohužel nám organizátoři a průvodkyně v hradu sebrali iluze a prozradili nám, že žádný Drákula neexistoval. Ale ani to nám nezabránilo v účasti na plánované Drákula párty. Průvod městem v upířích a dalších maskách patří k nezapomenutelným okamžikům letní univerzity. Další den jsme vyrazili do hor na návštěvu sídla rumunské šlechty – hrad Peleš. Jedná se o romantickou stavbu zasazenou do podhůří Fagaraše s nádherně zdobenou fasádou a neméně zajímavou výzdobou místností. Po návratu do Brašova jsme využili volný čas především k dočerpání potřebného spánku, neboť spánek je věc, které se na letní univerzitě moc nedostává.

Dalším cílem našeho putování byla památka UNESCO – opevněná citadela Sighishoara. Náš autobus do tohoto města dorazil právě na oběd a hned po obědě jsme pokračovali do nedaleké vesnice. Po polní cestě jsme dorazili k tělocvičně, kde autobus zaparkoval na fotbalovém hřišti mezi spoustou stojících vesničanů s koňskými povozy. Odnesli jsem si věci do tělocvičny a trochu jsme nechápali organizátory, kteří nás začali popohánět se slovy, že prý nemáme čas. Nakonec nás vyhnali před tělocvičnu, kde jsme se rozdělili na jednotlivé koňské povozy a vyrazili do sousední vesnice na prohlídku hradu ze 14. Století. Poté nás opět domorodci dovezli do tělocvičny, kde už na nás čekal místní folklórní soubor, který nám předvedl rumunské národní tance a písně. Nakonec se nás pokoušeli i nějaké tence naučit. Následovalo několik „drinking games“ a zasloužený spánek. Další den jsme měli prohlídku historické citadely s krojovanými průvodci a přednášku o rumunských menšinách. Večer jsme poté měli Gipsy párty.

Naše další cesta vedla na sever Rumunska do oblasti Maramureše – až do oblasti Ukrajinských hranic. Zde jsme byli ubytováni v penzionu spíš v alpském stylu, než v typickém maramurešském dřevěném stavení. Jedinou chybou tohoto ubytování bylo, že na pokoji pro 2 se nás tísnilo 5. Situace nemilá, ale nikomu to víceméně nevadilo. V oblasti Maramureše jsme navštívili bývalé komunistické vězení, kde jednotlivé cely byli věnovány určitým etapám komunismu (byla zde také cela věnována roku 1968 v Československu se spoustou dobových dokumentů-výtisk Rudého Práva, samizdatová literatura…). Dále jsme navštívili klášterní komplex Baršana a místního truhláře vyrábějícího vyřezávané dřevěné brány a spousty dalších výrobků ze dřeva. Večer byla všemi dlouho očekávaná a v AEGEE legendární European night. Na evropském večeru každý zúčastněný národ představuje svoji zem a to většinou nějakou scénkou, zpěvem, tancem ale hlavně prezentací národních jídel a nápojů. Je celkem samozřejmé, že hlavní náplní je koštování alkoholických nápojů z celé Evropy. Většinou se jedná o nezapomenutelnou akci, teda pokud si ji ráno pamatuje ;-). Jako hlavní hřeb našeho pobytu v Maramureši organizátoři naplánovali jízdu historickou, poslední v Evropě provozovanou, lesní parní železnicí. Vlakem jsme absolvovali cestu údolím táhnoucím se až k Ukrajinským hranicím, kde jedinou přístupovou cestou byla právě železnice, která se klikatila kolem horského potoka. Cesta byla velmi zajímavá už jen pro zastávky na doplnění vody nebo paliva do lokomotivy. Plní dojmů z nádherné přírody jsme večer připravili barbecue party a druhý den opustili přírodu a uzavřeli naše cestování po Transylvánii odjezdem zpět do Cluje. Cestou jsme udělali ještě krátkou zastávku a navštívili tradiční keramickou dílnu. V Cluji jsme měli poslední den Sex change party a druhý den následovalo už jen loučení a odjezd účastníků do všech koutů Evropy.

Doufám, že Vás můj článek moc nenudil a pokud jste dočetli až sem, tak snad i zaujal. A pokud Vás nezaujal článek, tak alespoň popis reálné akce pořádané organizací AEGEE. Pokud by jste měli nějaké dotazy, chtěli by jste se na něco zeptat nebo získat jakékoli další informace týkající se AEGEE, letních univerzit nebo jiných akcí a eventů pořádaných AEGEE neváhejte mě, nebo kohokoli z boardu plzeňské antény kontaktovat. Můžete nás také navštívit na našich pravidelných setkáních ve středu v 19:30 HJ 201 (Husova ulice). Víc Vám už nenapíši, odjíždím do Istanbulu setkat se s přáteli z letní univerzity…

Václav Kápl

This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it