Po třech letech jsem poprvé opět usedla na bicykl. Kde jinde než v Nizozemí? Nevím o lepším místě pro pohled na svět z cyklistického sedla než v zemi tulipánů, větrných mlýnů a nekonečné nížiny. Krásným a poetickým jižním Holandskem jsem se projela společně se studenty z koutů celé Evropy, kteří se účastnily čtrnáctidenní Summer University pořádanou místním AEGEE-Tilburg a Eindhoven.

Již krátce po příjezdu nám bylo zapůjčeno retro kolo připomínající Menzelovy Postřižiny, které dodávalo celému výletu romantický nádech. Stejně tak i spaní v kostele během prvních čtyř nocí mělo své kouzlo, jež bych rozhodně nevyměnila za luxusní hotel, přestože jsem v mnohých ohledech zhýčkaná civilizačními výdobytky, za něž považuji i vlastní postel. Po celou dobu jsem se cítila jako na táboře pro „dospělé děti“, i když nemám s táborem jedinou zkušenost ani jsem se nikdy neměla potřebu začlenit do nějakého spolku, nemůžu tedy skutečně porovnat ležérní jízdu Holandskem se skutečným cyklistickým táborem.

Co jsem musela všechno udělat, abych si mohla za 180 Euro čtrnáct dní cestovat Holandskem a nestarat se ani o ubytování nebo shánění potravy? Prostě jsem se proti svému vlastnímu přesvědčení stala členkou studentské organizace AEGEE, která mě zcela nadchla. Navíc nyní můžu vycestovat kamkoliv po Evropě nejen za objevováním různorodých národních evropských kultur, ale i za přáteli, „rodilými průvodci“, čemuž se jakákoliv kapesní příručka nevyrovná.